Přidat odpověď

Dobrý den,
omlouvám se za delší příspěvek, ale ráda bych popsala stav věci co nejvýstižněji.
Už nevím jak dál, mám prostě pocit, že je něco špatně. Ale co?
Ale popořádku - máme holčičku, v červenci jí budou dva roky /narodila se v termínu/. Už od narození byla velice, ale opravdu velice uřvané a věčně nespokojené mimino /sousedi vzpomínají jak hodiny a hodiny doslova prořvala, nepomáhalo vůbec nic/. Chodili jsme k neurologovi /kvůli předčasnému uzávěru velké fontanely - hlava naštěstí roste jak má, ale neurolog zjistil tonusovou poruchu a tak jsme do cca osmi měsíců cvičili Vojtovu metodu/. Dodnes na to nerada vzpomínám, cvičili jsme opravdu poctivě, bylo to opravdu velmi vysilující /neutuchající řev/ a nespavost. Nepomáhalo opravdu nic, holčička byla stále nespokojená a uječená. Když už jsme konečně mohli s cvičením skončit /dle neuro tonusová porucha srovnána, v té době vývoj v normě/, tak se objevil jiný problém - holčička se začala jakoby "kroutit" /absolvovali jsme nějaká vyšetření, mj. EEG k vyloučení epilepsie/ - pravděpodobný závěr - dětská masturbace /budiž, zda je to opravdu ono - nikdo nám to ale s určitostí nepotvrdil - tak na tom není nic špatného, co když je ale problém jindy, dělá to totiž i v noci ve spánku, dle neuro máme zatím čekat jak to bude dál/...
Ale - nyní k jádru věci, proč píšu zrovna sem: už nějakou dobu mám prostě vnitřní pocit, že je něco špatně /rodina mi kvůli tomu "nadává", prý pořád něco mám, bohužel si o tom nemám s kým popovídat... a moje myšlenky pracují... už nemůžu dál, nejhorší je nejistota, moje psychika pracuje.../.
Holčičce je aktuálně 21 a půl měsíce. Kromě několika málo slůvek nemluví /navíc - ta slůvka jsou opravdu jednoduchá, prakticky zdvojené slabiky - "máma, táta, báda, děda... k tomu ještě několik slov - tltek=krtek, Jiži=Jiří, jméno táty, hajic=zajíc ... citoslovce moc ne, snad je hůůů, bůůů, brm brm.../. Připadám si jak neschopná máma, ale nějak s ní asi neumím komunikovat /a nevím, zda je problém ve mne anebo v ní/.
Děvčata, maminky, prosím - vy, které máte nějakou osobní zkušenost s poruchou komunikace - moc vás prosím o názory, případně rady. Nerada bych něco zanedbala, i když mi okolí tvrdí: "na mluvení má čas, Ty jsi blázen, nesmíš to tak pitvat"... možná mají pravdu, ale co když ne? Jim se to říká - jejich děti normálně mluví.
Když naši malou porovnám s vrstevníky, tak prostě nevím /je to moje první dítě, jiné srovnání nemám/... možná jsem jen úskostná, ale co když....
Ale abych to upřesnila - holčička na jméno občas reaguje /pokud není zabraná do nějaké činnosti/, na předměty ukazuje ukazováčkem, dokonce si vytvořila i jakousi svou "znakovou řeč" /např. když chce pít, ukáže si/... ale - nejsem si jistá, zda vědomě umí naznačit ano/ne (fakt se mi to blbě popisuje, někdy mám pocit, že ano/ne rozumí, ale jindy...no nevím), taky už jsem z toho všeho tak zmatená, že nevím, jak opravdu poznat, zda rozumí /když ji např. požádám, aby donesla ručník z koupelny, tak ho většinou přinese, když řeknu, aby si nasadila čepici, tak to udělá.../... nevím, možná to opravdu moc "pitvám", ale červík pochybností ve mne hlodá /nejvíc to, že v mluvení prostě není posun dopředu/. Navíc je na mne dost závislá /musím ji uspávat, sama neusne, spí se mnou - to bylo nejmenší zlo, abych se alespoň trošku vyspala, když pořád tak ječela/. Ještě i dnes je dost uječená, vzteklá... ve vztahu k ostatním lidem je to střídavé /někdy se jakoby bojí, jindy jde i k cizímu/, stejně tak mezi dětma /někdy se straní a jen si je prohlíží, jindy jde k nim/. Motoricky je ale šikovná, sama chodí od 10 měsíců...
Velice se omlouvám za obsáhlý a asi i zmatený příspěvek /vím, že některé z vás nemají takové romány rády, omlouvám se/, ale ... už se z toho asi zblázním /podle pediatra mám vyčkávat, dr. je ze staré školy, jsme na vesnici, tak nevím/... Snažím se ne vždy na malou reagovat, abych ji "nutila" se snažit mluvit, ale prostě nic /to si raději věc, kterou chce vezme sama/, nesnaží se opakovat /to vůbec/, prostě nic....
Nepřipomíná vám to něco? A ... jak dál? Kde začít /u jakého odborníka/? Případně ještě čekat ?/manžel je rozhodnutý čekat do konce prázdnin, až jí budou dva pryč, pak že to budeme nějak řešit/...
Děkuji moc za všechny názory a ještě jednou se velice omlouvám.