Přidat odpověď

Strašně záleží na dítěti, ale v základu platí, že durazně řeknu co je špatně. Pak případně vysvětlím proč. U nás to stačí. Pokud ne, aktivně situaci zabráním, případně dítě pošlu hrát si jinam, s tím že na hru s zvířetem, mladším sourozencem ještě není dost vyspělé.
Máme 3,5 letou holku a ročního kluka. Venkovního velkého a domácího malého psa. Tudiž situace podobné se vyskytnou. Navíc k nám chodí dost dětských návštěv. Můj způsob fungoval vždy na všechny. Opakované vysvětlování považuji za funkční metodu. Navíc dávám najevo emoce, které u mě jednání vyvolalo. Upozorňuji že se zlobím, naštvalo mě to. Funguje mě to.
Agresivnímu jednání se snažím zabránit už v jeho zárodku. Dcera je na bráchu, hrozně hodná. Pokud lásku moc přežene, snažím se vysvětlovat. Reaguje báječně. Snažím se být přitom její partner a chápat co cítí. Funguje mi to i na cizí děti i na děti, které jejich rodiče evidentně neumí zvládnout.