Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Souhlasím s tím, že trest musí být přiměřený. Když dítě plácnu přes zadek, neznamená to přece, že ho mlátím kvůli každé blbosti. Mám dvouletou dceru a funguje to u nás asi takhle: Když neposlechne, řeknu jí to ještě jednou, dvakrát důrazněji. Když znovu neposlechne, pohrozím jí, že dostane na zadek, a to si většinou dá říct. Když ani to nezabere, plácnu ji.
Pak jsou situace, kdy plácnu rovnou, protože dělá něco, co velmi dobře ví, že dělat nesmí (nebezpečné věci - knoflíky u sporáku, strkání do žehlícího prkna nebo lezení do silnice). To jedno plácnutí je dobré varování a lepší, než by byly skutečné následky.
Jinak je celkem poslušná, občas se vzteká a řve, ale to spíš když je unavená, takže nejlepším lékem je jít brzo spát.
Někdy stačí odvést pozornost, když zlobí. Každé dítě je jiné a na každé může platit něco trochu jiného.
Přiznám se, že občas ji plácnu i ve vzteku, protože se neudržím, ač bych to tak dělat neměla.
A ještě něco, co radí Prof. Křivohlavý: nebít dítě rukou, ale třeba tou vařečkou (rukou hladíme a projevujeme lásku). Když se dítě vzteká, polít studenou vodou (rychle, překvapí ho to a vzpamatuje se). Když je nepříčetné a hrnek vody nezabere, pod sprchu.
Sama jsem to ještě nezkusila, tak nevím...