Přidat odpověď

Všechno naprosto závisí na tom člověku.

Znám kluka, který nemá maturitu, ale je fachman na slovo vzatý a své práci rozumí jako málokdo. Navíc to umí s lidmi a má přirozenou autoritu. Toho bych na vedoucí pozici dala od hodiny (pokud by tedy o to stál).

Zkráceně řečeno - pokud by ten člověk byl hodně dobrej i odborně, i lidsky, tak bych s tím neměla problém ani jako jeho podřízená, ani nadřízená, ani kdybych byla sama v té pozici.

Je třeba hypoteticky počítat s tím, že možná bude vystaven většímu tlaku (tj. pokud dojde k nějakému sporu, tak mu to někdo "předhodí", protože je to první na ráně). Ale to už je na něm, aby to ustál, má-li přirozenou autoritu, a na jeho nadřízených, aby mu s tím pomohli (protože ho do té pozice dosadili z nějakého důvodu a ten by si měli vnitřně obhájit). Takže pokud by nějaký otitulovaný měl řeči, mělo by ho být čím "utřít".

Naproti tomu kamarádka měla jednou šéfku, která snad byla původně prodavačka a jedinou její zásluhou bylo, že, ehm, poskytovala nadřízenému jisté nadstandardní služby. Jinak byla ale úplně tupá (nic proti prodavačkám) a dané problematice vůbec nerozuměla. Tak v takovém případě NEBRAT. Ale stejně to dopadlo tak, že odešla ta kamarádka, ne ta blbka, a nikdo se neodvážil říct půl slova. Takže i v takovém zjevně nespravedlivém případě si šéfstvo svou volbu obhájilo, takže proč by si ji neobhájilo v případě, kdy je to opodstatněné?