Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Myslím, že Mecháček to vystihl ze všech nejlíp. Každé dítě je prostě jiné a na každé také něco jiného platí. Sama jsem šla se svojí dcerou(paličatou svéhlavičkou) cestou: upozornění-upozornění-výhružka-plesk! Nemyslím si, že bych jí jakýmkoliv způsobem ublížila (fyzicky ani duševně)a ani ona to tak podle mně nevnímala. Dokonce dnes, když přijde na věc, hrdě hlásí, že "naši mě nidky nebili". Dnes už mi přijde velká na to, aby dostala na zadek, to se přece pro slečnu nehodí, ale stačí jen napřáhnout nebo se zmínit o "jednom výchovném" a hned má jasno v tom, že přestřelila.
Těm, kteří tady brojí proti fyzickým trestům bych chtěla jen připomenout, že my nemluvíme o týrání dětí!!!!!!!!
Prostě máme děti z jiného soudku než vy. Našim dětem nestačilo nekonečné domlouvání a vysvětlování, nechtěly si nechat vnutit náš názor. Jsou to prostě osobnosti (a není to s nimi vůbec lehké) a přestanou dělat to co se nám nelíbí, až jim to v té jejich hlavince sepne, dojdou jim všechny souvislosti a samy uznají, že takhle to prostě nejde. A mezitím holt slíznou nějakou tu za ucho.
A když vím, že je to to jediné, co zaúčinkuje, tak to prostě udělám.