Ach bóže. Celej život budu vysvětlovat, cože jsem chtěla říct tím, co jsem řekla nebo napsala. A že jsem tím fakt nechtěla říct (napsat) nic jiného než to, co jsem opravdu napsala.
Takže znovu. Své děti netluču a nikdy jsem to nedělala. Na starší dítě používám metodu omílání (vyzkoušela jsem i jiné metody, ne, bití opravdu ne) a jiná nezabrala. Nelíbí se mi ani zavírání dětí (kamkoliv), klečení v koutě atd. Ale když mladší dítě šťourá psovi do očí (holčička), pětkrát řeknu "nesmíš, pejska to bolí", dítě odtáhnu, případně zabavím jinak a dítě je za minutu u psa zpátky, protože to je holt zajímavá činnost, nenechám psa trápit (nebo bych měla?) a dítě plácnu. Nedělám to často, protože stačilo párkrát a dítě už si to celkem pamatuje. Mimochodem - nebijeme ani psy. (Teda pokud se nepočítá plácnutí přes čumák, když se pes pokouší sežrat dítěti jídlo.)
Do cirkusu nechodíme (nikdy jsem tam nebyla), protože v tom neshledávám nic zábavného. Máme mnohem radši "nevychovaná" zvířata.
Předchozí