Přidat odpověď

Syn začal chodit v září do školky. Měli jsme hrozné 2 měsíce, stále plakal až hystericky. Byl na mě fixovaný, protože šel o rok později, v jeho 4,5 letech. Ale věděla jsem, že jít prostě musí, protože jsem se vrátila do práce. Já jsem na něm také hrozně fixovaná, ale věděla jsem, že nesmím ustoupit. Brečela jsem až vždy v autě před školkou. Mě se osvědčil tento nápad. Znám synovu potřebu být něčím užitečným, takže jsme se dohodly s učitelkou, že bude dostávat důležité úkoly, které zvládne jen on a tím ji s "dětmi" pomůže. Například chodil ráno hlásit hospodářce do kuchyně každé ráno počet dětí kvůli jídlům. Dostával službu na pastu (vymačkává dětem na kartáčky), příprava stolu před obědem, rozdávání skleniček na pití atd. Zkuste třeba toto, třeba si bude taky připadat hrozně důležitá. A nebo pozvat nějakou její kamarádku k Vám domů, aby se holky víc v soukromí poznaly a pak se na ni bude do školky těšit (dávat si třeba s nějako maminkou ráno sraz a holky půjdou do školky za ruce).