Přidat odpověď

Dnes jsem volala dětskému lékaři, abych se poradila, zda mám přijít příští týden na očkování s malým, když má teplotu. Doktorka se na mě obořila, že samozřejmě musím přijít, ať už teplotu bude mít či nikoliv, že očkování je povinné bla bla bla (jde už o druhou dávku, takže to rozhodně není tak, že bych se očkování chtěla vyhnout, i když vím, že povinné není). Dost se mě to dotklo. Už první návštěva po porodu u nás doma mi přišla taková ponižující, kdyby jako paní doktorka vyhodnotila, že je prostředí nevyhovující, tak mi dítě nechá sebrat? Tak jak se to nedávno stalo páru, který odmítl dát své dítě naočkovat? Potom každá další návštěva, kdy šlo více méně jen o zvážení miminka, když jsem nepřišla na den přesně, tak už mě naháněli na telefonu, kde jako jsem. Od porodu pracuji, takže se mi ne vždy podařilo dorazit v dohodnutý den (návštěvy nejsou na objednání, stejně vždy dost dlouho čekáme). Fungují lékaři pro děti (neumím vymyslet množné číslo od dětský :) ) jako dozor nad námi, rodiči? Mělo by to tak být? Vnímám to jako silné narušování osobní svobody, člověk se opozdí kvůli nemoci miminka, protože s ním s teplotou nechce sedět 2 hodiny v čekárně mezi x nemocnými dětmi, aby ještě chytil něco dalšího a už aby se bál, že bude popotahován. Sama k doktorovi téměř nechodím a jsem dostatečně zodpovědná, abych věděla, kdy moje dítě doktora potřebuje a kdy mu je líp doma.