Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Takže pro ty, kteří se do téhle diskuze zapojují jinak než kliknutím na "Komentáře ke článkům" v hlavní nabídce diskuzí, ještě jednou uvádím svou výzvu na diskuzi.

Tak, abych trochu naleptala scénář ZuziP, nadhodím jednu filozofickou otázku. Maminky č. 2 argumentují, že u svých dětí užívají metodu tzv. odvedení pozornosti. Ano, znám to, používá to moje máti na mého syna. Připouštím, že to celkem funguje. Má to jeden háček: připadá mi to nedůstojné, mnohem nedůstojnější než plesknutí přes zadek. Trpím dojmem, že bych měla jednat se svým dítětem jako s dospělým, což většinou i činím, takže si nemyslím, že by můj syn trpěl nějakými pocity méněcennosti kvůli tomu, že mu v historii párkrát "jedna přilítla". (V jiných diskuzích si pozorné surferky mohou vyčíst, že syn nejspíš trpí pocity méněcennosti, ale pouze mezi vrstevníky, se kterými neumí vycházet, nikoliv mezi dospělými - mezi dospělými je až na "své chvilky" naprosto OK, rovnocenný partner, schopný v lepších chvílích jednat skoro jako dospělák.) - Zpět k odvádění pozornosti. Připadá mi to příliš dětinské na to, že v něm chci vidět "parťáka". A samozřejmě si připadám též hloupě, jako podvodník (a TAK nesnáším cokoliv nepoctivého - plácnutí je jasné, srozumitelné, poctivé). - Holky, nakousněte tohle téma. Řešila jsem to už párkrát; když máti tohle vytáhne na syna, mám z toho husí kůži. - Na druhou stranu, kdosi tady navrhoval popadnout dítě a odnést někam pryč - jenže ve čtyřech letech už může mít dítě dost sílu, a zase - aspoň pro mne je nedůstojné se s dítětem očividně PRÁT.

- Pokud máte dojem, že k tomu máte co říct, napište své názory. Fakt mě toto téma zajímá (a nespokojuji se jen s kritikou, že "něco" dělám blbě).
M.
M.