Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Mirko, nemyslím si, že někdo chce, abys v dítěti viděla "parťáka", když mu domlouváš. Samozřejmě při tom nezahodíš autoritu rodiče. Dítě autoritu potřebuje, ale ta se právě dá ukázat při domluvě. Dítěti vysvětlíš svůj postoj a odpovíš na jeho otázky...ale ty si stojíš za tím svým. Je to jako třeba ve škole...učitel ti něco vysvětluje z pozice své autority, ty máš třeba námitky, ale je na tom učiteli, aby ti ty námitky vyvrátil a vysvětlil (pro tebe srozumitelnou řečí) proč je jeho řešení správné.
Diskuze mi nedůstojná nepřipadá, plácnutí přes zadek ano...:)))

Mám možná idealistické představy, mé dítě je zatím dost malé. Ale v rodině mám jeden výborný vzor, mou sestřenici. Jsou s manželem oba velmi trpěliví a své děti vždycky brali s úctou, ale aniž by při tom ztratili něco ze své rodičovské autority. Je to zvláštní, ale jejich děti (velmi aktivní až hyperaktivní kluci) jsou dnes vychovaní, zodpovědní kluci. Pamatuji si, když byli malí a já sledovala jak je rodiče vychovávají...říkala jsem si, že to je pěkná blbost, že být to mé děti, už by jim jedna přilítla...a dneska vidím, že to fungovalo. Jejich trpělivost je ale nevyčerpatelná...:)))