Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

hele, Taťko,

zkus si o tom s ní promluvit, ale nezačínej hned tím, co ti vadí, začni tím, jak se o dcerku hezky stará a jaká je úžasná maminka. A vybal to až pak. Píšeš, že dcerce je pár měsíců, pár měsíců po porodu s náma ještě mlátěj hormony ;o)) - se mnou teda mlátily docela dost, a i když manžel dělal všechno, co popisuješ, taky mám občas pocit (vím, že nespravedlivý), že mi není "nic recht". Řekla bych, že je to trochu tím stereotypem, aspoň u mě - nevnímám mateřskou jako "těžkou práci" samu o sobě, náročné je na tom to, že nepřijdeš moc do styku s jinými lidmi, pokud si to sám aktivně nezorganizuješ, a že jsou to celé dny pořád o tom stejným. V práci je to aspoň trochu rozptýlení, občas s někým prohodíš nějaké slovo a podněty se ti za celý den střídají. Třeba jí chybí tohle, občas vypadnout někam úplně jinam.

Asi bych ráda, kdybych byla na místě Tvé ženy, kdyby mi můj manžel řekl: hele, moc obdivuju, jak se o malou staráš, jsi fakt dobrá. Já se snažím pomoct, co můžu, ale nějak mám pocit, že dělám všechno špatně, a mrzí mě to, protože jsem z práce utahanej a už nevím, co bych měl ještě změnit. Rád bych ti maximálně vyhověl, ale musíš mi říct, jak to přesně chceš a co chceš, protože sám to asi nedokážu poznat. Když mi to neřekneš a pak mi jen vynadáš, tak se cítím špatně a je mi to nepříjemné. Starost o miminko je náročná změna, bezesporu je náročnější pro tebe, ale ani pro mě to není lehké. Rád bych ti to usnadnil a prosím, ulehči to i ty mně. Když si pomůžeme navzájem, určitě to spolu zvládneme a pak na to budeme rádi vzpomínat. Jsem moc rád, že malou máme, a tebe moc miluju.

Tak tohle slyším v té své mateřsko-občas-na-všechno-naštvané náladě nejradši. A manžela se za to snažím vždycky bohatě odměnit :o))