Přidat odpověď

Na mateřské jsem začala studovat svůj vysněný obor, kterým jsem se chtěla v budoucnu živit. Teď to vypadá tak, že se celého snu budu muset vzdát. Na stole mi leží dvacet knížek (dalších deset jsem zatím nesehnala) - a to jde o povinnou literaturu k jedné (nekecám, fakt k jedné) zkoušce. Přečtenou mám... půlku jedné .
Můžete mi prosím někdo prozradit, jak jste stíhaly malé děti vyžadující neustálou pozornost, práci a studium a dokončily studia? Můj všední den vypadá takto:
06.15 - vyplížím se z postele
06.20 - ocitám se nějakým zázrakem v koupelně. Pořád ještě nevidím
06.45 - 07.30 - černá díra obsahující přípravu snídaně, buzení dítěte, jeho motivaci k hygieně, snídání a oblékání.
07.35 - cestou do školky soutěž v běhu do kopce. Tradičně prohrávám a je mi špatně od žaludku.
08.00 - 16.00 - megačerná díra. Kupodivu se jí říká zkrácený (šestihodinový) úvazek.
16.10 - dobíhám do školky. Nedobrovolným poklusem pokračujeme domů.
16.30 - 18.30 - nadšená hra na Robina Hooda, schovávanou, kočku, mravenečníka a kosmonauta prokládaná pokusem o přípravu večeře
18.30 - 19.30 - konečně jíme. Dospělá část osazenstva. Mládě vzdoruje. Jelikož se mi nechce mluvit, trousím výhrůžně cosi o hladu. Ne, nefunguje to.
19.30 - 21.15 - další černá díra (nádobí, koupání, četba duchaplné literatury momentálně hlavně o hasičích :)
21.00 - kruh se pomalu uzavírá, znovu jsem v koupelně
21.45 - odkládám své tělo do postele s nadšenou myšlenkou na učení
22.45 - ještě pořád jsem na rodině/poslouchám hudbu... nebo cokoliv jiného, co nelze ani vzdáleně označit jako povinnost
22.50 - špatné svědomí hrozí kdesi z podkoří mozku
23.00 - OK, jdu na učení. Sakra, zase se nevyspím
23.30 - na chvilku si odpočinu, mám nějak unavené oči...
06.15 - probouzím se s myšlenkou na své opětovné studijní selhání :) Nemluvě o tom, že se nemůžu hýbat. Ani se držet dietního programu doktorky Cajthamlové, protože prostě POTŘEBUJU KAFE!

Teď fakt vážně: Přecenila jsem svoje možnosti? (hlídání velice omezené, manžel podniká a víkendy většinou strávíme prací doma a na zahradě/slíbené resty do práce). Taky občas chceme být spolu jako rodina). Povedlo se tady naprosto reálně někomu zvládnout malé dítě nebo děti, práci a studium - bez hlídání? Klidně se pochlubte, třeba mně to inspiruje k větším výkonům