Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Možná, že se tu trochu směšuje bití za trest a "nonverbální komunikace". Jaký je rozdíl mezi tím, když dítě (nebo štěně, mám tu jedno sedmitýdenní :) odstrčíte, chytíte za ruku, případně odnesete a když ho přes tu ruku plácnete? Žádný a navíc, to není trest, je to jen určitý komunikační mod.

Jsem odpůrce tělesných trestů u dětí (naproti tomu některé dospělé bych klidně traumatizovala mrskáním na náměstí), ale ani dítě nemůže člověk vyčlenit z běžné komunikace a ta není vždy jen libá. Na druhé straně nemám potřebu nijak tělesné tresty obhajovat a dokazovat jejich nutnost. Já dostala za celý život doma jen pár pohlavků (pokud si pamatuju, takže bůh ví, co se mnou vyváděli v 18 měsících :), jako trest jsem to nebrala, spíš jako záminku k velké rodinné scéně na téma "zničila si vše krásné, co mezi námi bylo", pak jsme se usmířily a naše náklonnost zase vzpalnula vysokým plamenem, takže výchovný dosah byl nulový. I když možná... měla jsem pocit, že mě má matka miluje a ctí a já ji, takže jsme se lépe dohodly. :)

Každopádně, plácnutí/neplácnutí je imho podružný problém, důležité je, jestli to, co děláme, dítěti opravdu ubližuje, nebo ne.

No a konečně, chápu, že to tak autorka nemyslela, ale představa akční scény" dvouletá holčička ozbrojená bagetou versus malý chlapeček" vyloudila na mé tváři spíš úsměv, než pohoršení nad špatnými výchovnými metodami. Připadá mi to, jako vysvětlovat čochnícím se štěňatům zavrženíhodnost jejich počínání. :))