Přidat odpověď

No to je relativně jednoduché. Nechat ji věci dělat samotnou a nechat na ní dopadat důsledky jejích chyb. Třeba my když nestihneme odjet včas do školky, tak odpoledne musím být dýl v práci a nestihneme jít na hřiště. Když si večer nepřipraví oblečení dle svého, ráno se oblékne do toho co jsme ji připravily my. Těch situací jsou stovky. A funguje to. Na možné důsledky ji často upozorníme, ale už většinou nemusíme. Ráno vstáváme teda společně, ale večer si oblečení na ráno sama připraví, do školky v pohodě vyrážíme. Samostatná je v 3 a 1/2 letech daleko víc než jsem byl já v 10. taky ji necháváme o spoustě věcí rozhodovat samotnou. O tom co bude dělat o víkendu, o tom co si koupí za oblečení, co bude jíst a co si koupí k jídlu pro sebe. Funguje to až zázračně. Jediný problém je s jednou babičkou, která to není ochotná akceptovat. Holt pak spolu válčí. Rozhodně se nenechá posadit do autosedačky. Nasedne tehdy když chce sama a sama, nebo si o pomoc řekne. Neznamená to, že bychom měli problémy s odjezdy, jen jí je třeba vysvětlit kam a proč se jede.