Přidat odpověď

No já jsem toho názoru jako paní Lída, Bumbi a někteří další.
Odpovědnosti a samostatnosti se nenaučí ze dne na den. Tak zlato je ti patnáct nebo 18 a starej se. Ale postupně po malých krůčkách. K tomu patří i to, že postupně si převezme zodpovědnost za své věci.

Já osobně děti ráno budím. Roztáhnu jim závěsy, řeknu dobré ráno je tu nový den. Co nás dneska hezkého čeká. Pustím jim dětské písničky. Snídani jim pomůžu, ale spíše kvůli rychlosti (zvládnou to sam). Snažím se, aby se to naučili. Sice některé věci neuděljí tak jako já, ale zlepšují se a mají z toho radost. Jinak starší dcera (8let) zvládne klidně i sama podle hrníčkové kuchařky udělat těsto na buchtu. A není to o tom, že jí nutím, ale že jí nechám aby se zapojila.
Děti baví dělat druhým radost.


Obávám se, že když nenecháte dopadnout nějaký ten důsledek, tak bude v budoucnu potřebovat lokaje a komorné.