Přidat odpověď

Kdysi na biblické škole jsem slyšel výklad, který dodnes považuji za nejpravděpodobnější.

Jidáš byl správce společné pokladnice kruhu učedníků a kradl z ní - bral si něco pro sebe. (V Janovi, když Marie pomaže Ježíše olejem a on se vzteká, kolik to stálo.) Kdykoliv Ježíš kázal o mamonu, o chudobě, bylo to zraňující pro jeho duši. Jenže on věděl zároveň, jako ostatní apoštolové, že Ježíš je mesiáš, že je jedinečně poslaný od Boha, že bez něj nic nemá smysl.

Tu vnitřní kolizi Ježíš-prachy se prostě rozhodl vyřešit likvidací Ježíše. Poslední impuls byl, když mu Ježíš na poslední večeří v podstatě řekl, že ho zradí. Řekl to tak, že to pochopil jenom asi Jan (autor evangelia), ale taky sám Jidáš. A když se ho Jidáš zeptal, Ježíš mu řekl, ať to co chce učinit udělá. To byla situace, kdy už měl jasně možnost buď přiznat, co má v srdci, nebo odejít. (Protože už mu bylo jasné, že o zlodějně i o zradě ví Ježíš a několik dalších.)

Odešel, zradil a oběsil se.