Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Mirko,
Na tenhle Tvůj příspěvek musím opět napsat, že naše matky jsou úplně stejné. Moje matka taky praktikovala odvádění pozornosti, ale časem přešla na něco snad ještě horšího - neplnění slibů. Když jsem něco chěla, klidně to slíbila - a hned slib zapomněla. Postupně se to týkalo nejen věcí, ale i vztahů, prakticky všeho. NIKDY jí nepřipadalo divné neplnit sliby dané dítěti - vždyť je to jen dítě a musí se podřídit. Postupně jsem její sliby přestala brát vážně. Teď to zkoušela na moji dceru - slíbila jí třeba, že ji vezmou s sebou na chatu, aby dala pokoj a pak odjeli bez ní a podobně. Dost jsme se kvůli tomu chytly, protože dceru to hodně mrzelo. Teď už si snad dává pozor.
S těmi Vánocemi je to podobné - musím si sama nadiktovat, co chci, taky to musí být praktické a pokud možno levné. Je mi to taky trapné - letos asi dostanu prací prášek, protože jsem neměla konkrétní přání.
K trestům - v současné době fyzické tresty nepoužívám, nemají žádný účinek. Okolo 2 -3 let jsem je někdy použila - hlavně když se domluvy míjely účinkem. V současné době se s dcerou bavím jako s dospělou a docela to funguje. Cítí se ovšem jako naprosto rovnoprávná a tak tady hodně působí špatný příklad - co neděláme my, nebude dělat taky a naopak. S tím si nevím rady. Vcelku je to v pohodě až na vztah k pořádku a plnění denních povinností - tam právě "zabírá" ten špatný příklad.
Asi se budeme muset zamyslet samy nad sebou.