Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Po přečtení diskuse k článku, dovolím si také vyjádřit svůj názor. Musím říct, že já jsem bývala bita, kolikrát jako žito, na druhou stranu - nikdy jsem nezažila pocit, že mě doma nemají rádi.
Plácnutí přes zadek je vyřešení situace, kdy je domluva krátká, kdy se - jak už tu bylo řečeno - jedná o nebezpečí. A po něm následuje vysvětlení - ale pro rozjeté dítě, které zkouší, co ještě může, je právě to plácnutí takové usměrnění, získání pozornosti a řečení důrazného ne.
A jít do kouta? Ve vší úctě, to mi přijde jako ten nejhorší trest. To je přesně to, co by mi řeklo - máma mě nechce.