Sally s tim odpustenim mas pravdu, jen se mi nelibi, jak ho nekteri rodice propujuji s trestem. "Az si odpykas trest, tak ti odpustime..." "Az se omluvis, tak ti odpustime..." mam nejak dojem, ze o tomhle odpusteni neni a ze v tomhle podani se spis krivi nazor ditete na jeho vyznam. Zacne snahu po odpusteni pokladat za slabost, nebo za neco jako navrat k rodine po domacim vezeni...
Rekla bych, ze typicky priklad je treba autonehoda, kterou clovek nerad zpusobi a pri ktere nekdo zahyne. Neexistuje trest, ktery by si clovek mohl odpykat, aby mu rodina zemreleho odpustila, ale muze mu odpustit, pokud projevi skutecne uprimnou litost a muze mu odpustit i bez toho nenavist cloveka hodne zatezuje. (zda se mi dost ohavne do toho plest financni mimosoudni vyrovnani, ale v pravnim jazyce se casto prave odpusteni ocita tesne vedle nej a i to by podle me take nemelo byt, vede to k mateni pojmu. Provinily pak muze mit pocit, ze dosahl odpusteni pokud postizene rodine nabydl nejakou castku /bez ohledu na to zda ji prijala, nebo ne.../). No jsou to asi dost fraze, ale nevim, jak jinak presne vysvetlit, co by melo odpusteni podle meho nazoru vlastne byt...
A asi jsem dost odbocila z tematu. Takze Sally co by melo pro dite vlastne odpusteni byt? Ja to v zadnem pripade nezesmesnuji, jen se ptam, na Tvuj nazor. Proste jestli bys to nemohla nejak rozvest. Ja byla vychovavana bud prarodici, kde odpusteni melo velky vyznam, i kdyz se o nem dedecek nikdy slovem nezminil a mezitim rodici, kde otec mel odpusteni plna usta a ja nejak nepochopila, co po mne vlastne chce...Ja jen, ze ted dost bilancuji a zajima me nazor jinych.
Předchozí