Přidat odpověď

Ty jo, proč ne?
Já jsem strašně Honzíka chtěla - Jan je krásný jméno, historický, královský, krásně zní zdrobnělin z něj uděláš hafo, ale máme už jednoho Hóňu z manželova prvního manželství, takže smůla:(...

U nás to nakonec vyhrál Jakub (sem si trošku prosadila, no).
U kluků se mi líbí jména s "r", ale máme "r" v příjmení, takže jsem neriskovala, kvůli případnému ráčkování - a dobře jsem udělala, páč Kubčovi to české "r" fakt nejde.
Jinak i Tomáš je moc pěkné - to byla u nás druhá volba.
Paradoxně má Kubča ve školce 2 nejlepší kamaárky - Honzíka a Tomáška..:)
Manžel byl proti tomu, aby se dávalo jméno, které se už v rodině (i široké) vyskytuje. On sám je Karel.
Jakub tam je v rodině tedy taky - vyženěnej syn bratrance(je to úžasnej a chytrej kluk, právě studuje medinu), ale to už jsem vypěnila - páč to bych nemohla dát skoro žádný jméno ...
U nás v rodě je naopak normální dávat jména po rodičích - takže já jsem Mirka III. a můj brácha Zdeněk II. a má synka Zdendu. Mě se tohle fakt líbí - zvlášť u našich na vesnici, kde je náš rod opravdu rozrosáhlý a podle příjmení nevíš, o koho jde...Podle jména je to ale hned jasný, obzvlášť, když se dědí...
U mne jako holky mi přijde skvělý, že i přes to, že jsem se vdala a mám příjmení, stále jménem patřím do rodiny... Miluju své jméno i to, že se jmenuju jako babička (jméno mám po ní, mamka nechtěla, abych se jmenovala stejně, byla to její jediná podmínka, taťka souhlasil s tím, že tedy jméno vybere on - prý se budu jmenovat po babičce - tedy taky Mirka:) )

MM taky prosazoval Daniela, Dominika a Dana, ale mě se tyhle jména moc pro kluky nelíbí - přijdou mi takové zženštilé - fakt nevím proč...