Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Á, koukám, že od včerejška "diskuze" uvázla na mrtvém bodě :o) K tomu, co tu bylo napsáno:

Docela mě pobavila myšlenka zavřít dítě samotný do pokoje, ono se během chvilky uklidní. Moje děti teda ne - na starší to párkrát vyzkoušel manžel (já jsem proti takovému trestu protože i dnes ve svých třiceti letech si pamatuju, jak mě jednou ve školce dali za trest spát pryč od ostatních dětí, za zástěnu, kam se obvykle dávaly lehátka a já si tam tiše brečela až jsem z toho usnula :o( Že by to na mne mělo nějaký výchovný vliv si fakt nepamatuju.). Neuklidní se - začne se vztekat, ječet, mlátit kolem sebe, kopat do dveří, snaží se je vylomit.

Odvedení pozornosti, když si dítě bere vázu - bezva, až na to, že mladší se rozhodně nedá opít rohlíkem. Když chce vázu, tak chce vázu. Pokud jí nabídnu něco jiného, nejdřív porozmýšlí, jestli ano nebo ne - pokud ne, ječí. "Nenápadně" odvést pozornost se nepodařilo ani děcké lékařce, která je fakt dobrá a u dětí má úspěch, takže jsme se od ní z ordinace odnesly domů hračku (neměla sílu koukat na hysterák, když odváděla pozornost k obrázku či naší hračce) ;o) Na druhou stranu - pokud by dítě rozbilo vázu, je to především moje vina, že ji má dítě v dosahu, takže tohle bych fakt neřešila.

Přecházení silnice. To, co popisuje Sally, znám moc dobře. A aby se ti dítě vyšmejklo z ruky, to fak nezáleží na váze dítěte. Pokud se vyšmejknout chce, tak je to boj o nervy - udržím ji, nebo jí zlomím ruku v zápěstí? Rada vozit v kočárku je bezva, pokud se tvoje dítě v kočárku vozí rádo. Pokud ho tam strkáš pod tlakem, ono ječí, kroutí se, snaží se vylézt za jízdy... tohle znám, občas to musím použít. Dobrý pocit z toho rozhodně nemám, připadám si jak matka tyran. Přenést dítě přes silnici je taky dobrý, pokud se s tebou nepere a ty nejsi zrovna těhotná s velkým břichem. Nebo pokud nemáš ďáblíky dva, kdy jeden odkoukává od druhého. MMCH kdybych starší holku ve dvou letech plácla přes ruku, hodí se mi doprostřed silnice a ztropí hysterák (vyzkoušeno). Když mladší plácnu, přestane se mi vyvlíkat a můžeme v klidu přejít. Rada "před silnicí ho pevně chytím" je dost mimo u dětí, které dělají všechno proto, abys je nedržela.

Taky v téhle diskuzi zazněl obzvlášť rafinovaný způsob týrání - polejvání studenou vodou či dokonce strkání pod sprchu. S tím teda zkušenosti nemám, ale vím, že na radu lékařky to praktikovali moji rodiče na mne. Prý - bez výsledku. Vztekala jsem se stejně na suchu jako ve vodě, občas až do omdlení.

Pointa - každé dítě je jiné. Co funguje na vaše děti nemusí z nejrůznějších důvodu fungovat třeba na moje děti, ale vy kvůli tomu nejste lepší matky, než já. Ba dokonce co funguje na jedno moje dítě, na to mi druhé moje dítě z vysoka peče ;o) ZuziP - ty opravdu MÁŠ JINÝ DĚTI než já. A moje LADA JE JINÁ NEŽ MOJE VERUNKA. To, že občas plácnu holčinu přes zadek neznamená, že ji třískám od rána do večera sedm dní v týdnu, třistašedesátpět dní v roce, ale hlavně to vůbec neznamená, že je to JEDINÝ výchovný prostředek, který používám - to bych fakt považovala za smutný. Mimochodem - plácnutí přes zadek (nikoli bití) opravdu nepovažuju za fyzický trest, ale spíš za psychický - nebolí, ale ukáže, že teď už se maminka fakt zlobí.


S.