Přidat odpověď

Ve čtvrtek nebo v pátek se zde řešilo, co těm nebohým dětem dát v sobotu za řehtání. No, dopadlo to tak, jak jsem tušila a čekala. Přišly, vybraly z misky peníze a čokolády, pak teda sáhly i po vejcích se slovy "Jéé, vejce...". Nafackovala bych jim huby a to vzhledem k tomu, že to jsou děti max. do prvního stupně. Ale to jsem ještě netušila, co se bude dít na fotbalovém hřišti - bydlíme totiž vedle něj. "Pán" zavelel, že kdo se vejcem trefí vícekrát do obrázku fotbalového míče na tabuli, dostane více peněz. Samo, že se všichni netrefily, tak ta svá vejce naházely alespoň buď do pole nebo do boudy. Jak ta vejce tekla po celé boudě, vjel do mě neskutečný vztek, vletěla jsem na ně a můžou si být jisti, že ani zítra a ani už nikdy jindy nic u nás nedostanou. Akorát mě to utvrdilo v tom, že dnešní děti si naprosto ničeho neváží a neznají cenu peněz. Jo a ten smrad dneska, co se všude okolo táhne, to je teda něco...