Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Petro, pod tvou výzvu se podepisuji.
Diskuze, zda je přípustné dítě, snažící se vydloubnout psovi oko, plácnout po zadečku či ne, mi připadá jako forma trávení volného času, ne jako řešení skutečného problému. Nad následným vzájemným napadáním "plácacích" a "neplácacích" maminek se musím pousmát.
Zároveň souhlasím s Mecháčkem, že takovéhle diskuze mohou vést pouze rodiče velmi malých dětí, kteří opravdové výchovné problémy ještě nezažili.
Naše rodina, resp. její dospělá část, rozhodně není "vychovatelsky ukázková". Mému muži se v dětství bohužel dostalo svérázné vychovatelské péče včetně fyzického a psychického týraní, ponižování ab absurdum, "psí" výchovy (rány a pamlsky), rozmazlování, uplácení dárky, to vše v závislosti na osobě vychovatele, kteří se střídali. Já sama jsem měla velmi hezké dštství a na vychovávání (byť postižených dětí) mám dokonce vysoskoškolský titul.
Tyhle faktory po narození prvního dítěte nutně vyústily do mnoha ostrých diskuzí až konfliktů, během kterých se můj muž učil (a stále učí), co to znamená být dobrým tátou a já jsem si musela ujasnit, co je při výchově podstatné a co ne. Nabízím k posouzení tímhle procesem vygenerouvanou "naši pravdu":
- hodně dítě chval a objímej
- nezesměšňuj jej, nerozmazávej jeho chyby
- neodpírej mu lásku (př.: "Jsi zlobivá holčička a už tě nemám ráda:")
- trvej na dodržování daných pravidel
- pokud trestáš, potrestej jenom jednou, vzápětí vysvětli, proč to děláš.
- pokud myslíš, že musíš trestát fyzicky, tak pouze po zadečku, nesmíš dítěti ublížit
- pokud potrestáš nespravelivě nebo příliš přísně, omluv se
- nevylívej si na dítěti špatnou náladu nebo zlost
Vše ostatní mi připadá nepostatné. Myslím si, že pro dítě je důležitější, jaký má prostředí, ve kterém vyrůstá, emoční náboj, než zda jej plesknu přes zadeček s vysvětlením, nebo na něj zvýším hlas.

Pro upřesnění: starší dceři jsou skoro čtyři roky, prochází zrovna střídajícími se obdobými vzdoru. Po zadečku občas dostane (i když to není denně).
Nepovažuji se za dokonalého rodiče, jenom doufám, že děti psychicky nemrzačíme. Všem, co vědí, jak děti zaručeně dobře vychovávat, závidím.
Přeji všem hodné děti, vašim dětem hodné rodiče a všem a veselé Vánoce!

PS: Otázka pro odpůrkyně jakýchkoliv fyzických trestů: jak se k tomu staví otcové dítěte? Souhlasí nebo přenechávají podobná rozhodnutí vám?