Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Jojo. Ne, nemám jen jedno malé dítě, jak už jsem psala, máme doma i jednoho patnáctiletého puberťáka.
Dítě přestanu plácat (nikoliv mlátit, to jsem nikdy nedělala), až pochopí, že něco dělat prostě nemůže. Nebo až bude možnost se s ním na tom domluvit, což už se docela blíží.
Kdyby učitelka plácla mé dítě, tak se jí nejdřív zeptám, co se stalo.
Tahle diskuze mi připomíná diskuzi o plenkách (látkové či papírové), nebo o porodech (doma či v porodnici). Skalní zastánci jednoho tvrdí, že jedině a pouze oni vědí, co je správné, a kdo to dělá jinak, je špatný (nezodpovědný, tyran, úchyl atd.) Vždycky mě to naštve, vložím se do diskuze a celkem brzy pochopím, že tito lidé nechtějí debatovat, ale šířit svoji pravdu. Takže jiné názory je ani nezajímají.
Třeba jednou zmoudřím, zatnu zuby, vydržím a nic nenapíšu...