Přidat odpověď

Ono těch jmen s uznaným českým původem není zase tak málo, ale ta z nich, co nám připadají staročeská, se skoro nepoužívají (Bivoj, Ctirad, Hanuš, Jasoň, Neklan, Pravdomil, Vladivoj, Jasna, Krasomila, Lumíra, Vendelína apod.) nebo byly poměrně běžné i v naší generaci (Aleš, Hynek, Ivo, Leoš, Lubor, Luboš, Luděk, Lumír, Miloš, Zbyněk, Zdeněk, Běla, Božena, Drahuše, Květa, Libuše, Milada, Miluše, Šárka, Vendula, Zdeňka). Pak je spousta jmen původu obecně slovanského, tj. stejně nikdo není schopen říct, na území kterého dnešního státu kdysi ta jména vznikla. A pak existuje spousta silně počeštěných jmen všech možných původů, která sice možná nejsou "česká" původem, ale v té konkrétní podobě je jinde na světě člověk nepotká. Počeštěné podoby vznikly až od toho, co se v Čechách dostatečně ujalo, tj. co se lety stalo tradiční.