Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Aha July....no jo, to je prave to, ze kazdy ma o tom jinou predstavu...ja se pocitam mezi "placacky" proto, ze kdyz to bude nutne (ted nemyslim, pro me vlastni uspokojeni a vybiti emoci), tak vim, ze ji placnu. Zatim jsem ale, ac je Amaia hodne ziva, nemela moc duvodu/situaci pro placnuti. Jak jsi rikala, ze to nektere maminky, ktere znas, mrzi (pote, co dite placnou), tak me to nemrzelo. Protoze to bylo "zaslouzene". Na druhou stranu me mrzelo strasne moc, kdyz jsem na ni jednou uplne nepravem byla hnusna (z klina jsem ji postavila na zem, protoze knucela a byla protivna) a to jen proto, ze ja sama jsem mela blbou naladu. Ona zacala brecet a lisat se...no a ja se citila jak kreten..;-( Jinak se mi po mem placnuti taky vzdycky prisla "lisat", tak jsem byla chvili prisna a vysvetlila ji, ze se to nedela (stejne to jeste nechape, ale....), a pak jsem ji objala a bylo. Nekdy mi dela to, ze naschval protahuje plac, uz je to jen takovej ten "pitifull" a zkousi, co to se mnou udela. Tak to si k ni sednu, reknu "nech toho, nema to cenu", a kdyz ona prestane, tak ji vezmu do naruce a "usmirime se". Dneska mi ale zrovna predvedla takovou scenu, kdyz jsem ji vzala obal ze syru ze zubu - prisla ke mne, objala a vriskala - brekot/vztekly rev. Doted to neudelala, tak jsem ji chvili nechala (pritom me objimala jak o zivot) a kdyz neprestavala, tak jsem ji vzala do koupelny a rukou se studenou vodou jsem ji prejela oblicej. Pomohlo to...
S Duchem se svezla i Maria (nevim, zda se na ni pamatujes), oba meli dost zarezu od studentu...vic v mailiku!