Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Zuzi P,

myslíš to dobře, ale já se domnívám, že si kvit nejsme.

Tím nemyslím přímo Tebe, Tebe znám i z jiných diskusí a znám i Tvoji zásadu dítko nikdy ani neplácnout, sice to není přímo moje filozofie, ale uznávám to a plně respektuji.

Nicméně mi v tomhle případě přijde, že strana N (neplácačky :o) začala provokovat stranu P (plácačky), strana P se vcelku zaslouženě začala ohrazovat a v tom momentě strana N začala křičet, jak je jí ubližováno, a ať toho ten druhý, mamí, okamžitě nechá.

Tento způsob komunikace používají malé děti a já si myslím, že to není fér. Tedy někoho neustálým pošťuchováním vyprovokovat k ostřejší reakci a pak běžet žalovat, mamí, on mě praštil. A maminka přijde za "agresorem", aby se bratříčkovi omluvil. Co mu bratříček prováděl předtím, to se jaksi nepočítá.

Já beru, když někdo sám uzná, že přestřelil. Ale když to chce primárně po mně, i když já mám z toho pocit, že jsem byla vyprovokována a že omlouvat se a zamýšlet se nad sebou jaksi není proč... to se zasekne i to malé dítě, které to vycítí, natož dospělý.

Omlouvám se ostatním za tohle extempore, ale nedalo mi to. Myslím, že to také souvisí s tématem - učit děti rozpoznat nečisté formy komunikace a bránit se jim.