Přidat odpověď

Přeji pěkný den všem. Mám 8 letého syna (v srpnu). Chodí do druhé třídy ZŠ. Jeho otec byl alkoholik, s tím souvisely určité problémy i doma. Nesmyslné chování otce, občas agresivní výpady, urážky, ponižování. Jednou, jeli jsme zrovna v autě a jeho otec začal být opět sprostý, vznikla menší hádka, já koukla na Toma dozadu a on koukal z okna, duší nepřítomen. Tohle praktikoval občas i doma, měl takový svůj svět. Loni jsem si řekla dost a s otcem se rozešla. Mimochodem měl takovou vlastnost, že se ze všeho hroutil, pořád si na něco stěžoval, málem nedokázal nic sám vyřešit, vzchopit se, nastartovat se. Vždy jsem to byla já, kdo se musel chopit díla a začít řešit, konat. Ať už se jednalo o vyhrabávání auta totálně zapadlého sněhem, spolupráce s hasiči a následného úklidu bytu po vytopení, kdy on jen seděl v kuchyni s hlavou v dlaních, atd, atd.

Tak jsem si trošku dovolila nastínit jak to u nás vypadalo. Tom je zatím jedináček. Do školy se těšil, byl bystrý, chytrý, je srpnový, ale i přesto šel už v 6ti letech. Tam začaly problémy. Nechuť překonávat jakékoliv překážky, plnit povinnosti, pomalé tempo. Byli jsme v PPP. Dostal nějaké úlevy ve škole s tím, že když tak za rok další návštěva. A že ho mám doma trošku zaúkolovat a nenechat ho se sebou až tak manipulovat. Že je občas vychytralý. Tak jsme tam letos v březnu byli opět. Diagnostikována nevyzrálost a ADHD s dyslexií. Jednou týdně bude mít na škole hodinu - reedukační péči.Hlavně aby se odstranily problémy se čtením. Problémy se čtením má, při psaní vynechává písmenky občas, i-y píše snad pravidelně naopak :-D. Mám pocit, že školu pořád tak nějak nebere vážně. Je nadprůměrně inteligentní, to nám potvrdili i v PPP i třídní učitelka. Je úžasný v malování. Jen prostě ho vrací zpět ta nechuť jakékoliv práce. Ze souhrnného opakování velikosti A4, udělá třetinu, jak v matice tak v českém jazyce. Při ústním přezkoušení doma to ale všechno zná. Jen to prostě nestíhá číst, psát a po chvíli ho to asi ani nebaví. Dělat domácí úkoly je mnohdy o nervy. To člověk neví jestli má řvát, nebo ho pořád jen něčím motivovat. Zavedli jsme smajlíky a mračouny. Počítač a tv jen za odměnu. Jenže ve chvíli, kdy má plnit nějaký úkol mu to je jedno. Nechce se mu. Brečí a brečí a brečí. Občas, když už se zařve, tak se najednou rozepíše a má to za chvíli, ale tak to přece nejde pořád. Jenže je pravda, že nikdy nedostal, vždy jsem s ním spíše mluvila a on asi nemá strach. Když jsem se ho dnes zeptala, jak to, že to včera najednou šlo, tak mi řekl, že dostal strach z toho, jak můj přítel zvýšil hlas. Tak mi to došlo. Je to opravdu asi o tom. On se prostě nebojí. Někde jsem četla, že se na tyto děti nemá křičet, jenže já už občas nevím, zda se zrovna projevuje adhd nebo jeho vyčůranost.Tak prosím poraďte, jak dokážete s těmito dětmi překonávat překážky a donutit je k plnění úkolů. Děkuji moc a omlouvám se, za román.