Přidat odpověď

Takový je můj synovec, je ve druhé třídě. Sám se učit nebude, sám si dělat úlohy nebude, nevadí mu, když dostane pětku, nevadí mu, když propadne. Jinak rodina je v pohodně, dítě vyrůstá s oběma rodiče, žádné větší hádky nejsou. Na návštěvě, na výletě je kluk docela v pohodě, prostě normální, živější dítě, sportovně nadaný. Ale škola ho prostě strašně nebaví. Učitelka říká, že ve škole kouká z okna a neposlouchá výklad. Sestra s ním prosedí hodiny u úkolů (dodělává si navíc to, co nestihl napsat ve škole), on se u toho kroutí a kňourá, desetkrát se musí jít napít, desetkrát vyčůrat. Nepomáhá vysvětlování, že se to učí pro sebe ani, že když si udělá úkoly rychleji, bude mít více času na hraní.

Tak jak píšeš, zafunguje jen otec, když na něho zařve, on z táty respekt docela má, takže se vzpamatuje a úkoly udělá v normálním čase. Prostě jak píšeš, pracuje nejlíp, když se (trochu) bojí. Ideální to není, chtěla bych poradit sestře něco jiného, ale nevím co. Zkoušeli už všelicos, i docela drahé dárky, to zafungovalo, ale jenom na chvíli, jak dárek dostal, zase se vrátilo vše do starých kolejí. Mně přijde, že tudy cesta také nevede. Asi jsem neporadila, tak jenom, že v tom nejsi sama.