Přidat odpověď

Marci, Tom je taky hodně ctižádostivý, už od malinka. Když mu něco nešlo, dělal to do té doby, dokud se mu to nepodařilo. Ve třech letech krásně mluvil, chválila ho i učitelka ve školce, ale už i tam měl svůj svět. Stranil se kolektivu, pokud někdo neudělal co chtěl on, začal se vztekat až do breku.Ale tvá odpověď mi pěkně napověděla. U nás je to to samý, přítel říká, že vidí, že já mám plácnutí přes zadek až jako úplně ten největší vrchol trestu a že až Tom dostane, možná si konečně uvědomí, že už toho bylo dost, a že opravdu může někdy taky dostat. Pěkně jsi napsala, že si nemyslíš, že je strach, ale spíše respekt. To je taky to, s čím má problém. Ještě abych upřesnila jeho chování. Trochu se peru s tou hyperaktivitou, když mluví, musí přešlapovat, něco dělat apd, to samé když dělá úkoly, vše musí stranou, jinak vezme do ruky úplně vše, pořád se vrtí, kouká z okna zasněně, ale jakmile dostane nějakou šílenou stavebnici, kterou i já bych stavěla hodiny, on u toho sedí, dokud to nesloží a je úplně v klidu a má to celkem rychle. To samé u PC her. Přítel ho do tohoto světa trochu zasvětil, jinak si neměl snad vůbec o čem povídat s kamarády ve škole, a má např. hru, která je tuším od 12-15ti let, teď si nejsem jistá, je to logická hra a on pomalu postupuje kolo od kola, ale jednoduché úkoly do školy ne a ne. Ale není to vyloženě o tom, že by se nudil, že by to znal. Matematika se mu musí opakovat x krát, ale u ní prostě nevydrží a vzteká se a brečí.