Přidat odpověď

Bafy nečetla jsem ještě diskusi, jen první 2 příspěvky (ten druhý mě pobavil - přesně jako u nás doma do nedávna...). Synovi je 5. S psychologem jsme se dohodli na pravidle 3x a dost - když se řekne poprvé, je v tom zakomponováno že bude následovat pochvala (to u nás motivuje poměrně hodně, je strašně pyšný když ho chválíme i když ani před tímhle postupem jsme chválou za splněný úkol nešetřili), podruhé se vydá jen vyjádří požadavek na splnění úkolu, potřetí se pohrozí trestem - u nás prostě plácnutí, bylo nám řečeno že záleží na nás kam až jsme ochotni zajít a co za trest vymyslet, jenže mladíka nic jiného nerozhodí, jakýkoliv zákaz mu je srdečně jedno. Pokud neposlechne ani po tom, musí ten trest následovat, aby bylo vidět že nemluvíme do větru. Docela to zabírá. Teď jsme začali využívat toho, že má oblíbených pár hraček, takže všechny požadavky jsou navázané na hračky, např. ukaž ovečce jak jsi šikovný, že se oblékneš krásně a rychle sám. Eventuelně využíváme hravou formu - jestli se oblečeš když zavřu oči a nebudu se dívat, bude překvápko?.... atd. Fungujeme tak celý den ve všech situacích, i když někdy musíme připadat lidem okolo jako magoři, když mu na 30 metrech se 3 přechody 3x řeknu že musí zastavit a rozhlédnout se, protože kdyby šel dál, mohlo by ho přejet auto...blablabla...
Ale musím se pochlubit, sleduju zlepšení v hlučnosti - už neřve na celou školku jako tur když mě vidí, ale přijde ke mě a potich řekne že má radost že tam jsem. Ovládání emocí mu dává sakra zabrat. K psychologovi jdem zas na konci května, tak jsem zvědavá jestli si taky všimne pokroku