Přidat odpověď

Ve 13.tt jsem byla na kontrolním utz, nosní kůstka byla, šíjové projasnění v pořádku (krev neodebírána), tripple testy vyšly špatně - riziko 1:200 na Downův syndrom, amnio jsem odmítla (nedokázala bych jít na potrat ani kdyby se diagnóza potvrdila), podle utz vše v pořádku, žádné vrozené vady nenalezeny. Pak jsem byla na utz ještě ve 22.tt a taky v pořádku. Teď jsem ve 27.tt a pořád myslím na to "co když bude mimi postižené".. Pracuji s lidmi s mentálním postižením jako sociální pracovnice a vím, že bych svoje miminko dokázala mít ráda i s postižením, ale přece jenom bych si hrozně přála zdravé dítě tak jako mají všichni v mém okolí, které bude mít "normální" život, bude chodit do školky a pak do školy, jednou třeba založí rodinu atd. Pořád na to musím myslet a nedokážu si pořádně užívat těhotenství. Vím, že kromě DS může nastat celá řada dalších komplikací, které buď nebyly doteď odhaleny nebo vzniknou při porodu nebo i později, ale stejně pořád myslím na ten DS a občas si říkám "co když mimi nebude vidět nebo slyšet nebo chodit nebo prostě něco...".

Co vám pomohlo zahnat černé myšlenky a "vsugerovat si", že miminko je určitě zdravé? Znáte někoho, komu se narodilo mimčo s Downovým syndromem, i když v těhotenství na něj nebylo podezření? Říkám si, že by mi možná pomohlo přestat už chodit do práce a zůstat doma, abych se nestýkala s postiženými lidmi.