Přidat odpověď

Bafy a Wonderf00l: To není vůbec zač, mně to hrozně pomohlo, tak to ráda pošlu dál. Důležité ale je, aby to opravdu člověk dotáhl do konce - prý pokud se cítím slabá v kramflecích, bez nálady atd, tak to vůbec nemám používat. Já jsem si pořád myslela, že když mu budu do nekonečna hezky opakovat co má udělat, bude to dobré. Oči mi otevřeli ve školce, tam na to není čas a ani nálada učitelek a psycholog mi vysvětlil že krásným opakováním se mu nevytvoří spojení, že se příkaz (požedavek, prosba - říkejme tomu jak chceme), musí vykonat bezprostředně po vyslovení. Tím se vytvoří něco (dítě) co je okolí nepříjemné, protože se s tím nedá spolupracovat. A přiznejme si - za zadkem dětem věčně stát nebudem, takže cokoliv co je pomůže zařadit do normálu prostě udělám.
Jo a ještě jsem si vzpomněla, že nejtěžší je pro mě jít příkladem - tzn. když něco slíbím, tak to opravdu udělat. Třeba když slíbím že po obědě si budeme skládat puzzle, musíme ho prostě skládat i kdyby byl konec světa, protože když se něco řekne, není to jen plácání do větru - to posiluje taky tu vazbu že musí udělat věc o kterou ho požádám.
Jo a taky se mi osvědčilo, když po něm něco chci, aby mi odpověděl. Abych věděla, že mě vůbec registruje. Takže odpovídá "jo" nebo "slyšim" nebo něco podobného.
No, píšu trochu zmateně a na přeskáčku, ale jsem toho plná, tak se omlouvám za případné nesmysly a překlepy...