Přidat odpověď

Respektive je to prý tak, že děti s ADHD nejsou nikdy "vzhůru", jsou paradoxně jakoby pod úrovní bdělosti a vnímání normálních lidí (byť se to lidem při jejich neklidným poskakování jeví jinak). Takže zatímco normální člověk po ritalinu nebo kafi poleze po zdi jak motorová myš, tak ADHD tytéž látky jakoby utlumí, ale ve skutečnosti to není utlumení, ale naopak probuzení na normální míru.

Jakoby si člověk stav vnímání jedince představil ne jako stoupající přímku, ale jako parabolu. Na jedný straně paraboly jsou ADHD, na vrcholu normální lidi. Když si vezme kafe normální člověk, tak se přešoupne na tu druhou stranu paraboly a jede jako fretka, tak ADHD se ze svýho vnímání pod úrovní dostane na ten vrchol a jeví se jako běžnej člověk.

Přišlo mi to tehdy jako zajímavý vysvětlení.