Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

... jejda, tady to žije...

ZuziP,
ty preferuješ dítě odstínit od všech negativních vlivů a svazovat ho do kočáru a neustále jej chránit, já preferuji dítě NAUČIT, že do silnice prostě NESMÍ. Byli jsme na dětském hřišti v uzavřené vilové čtvrti, kde jezdí jen místní obyvatelé a jezdí opravdu pomalu - skutečně nehodlám Toma držet v kočáru či na nějakém vodítku i na dětském hřišti. Jenomže ho zaujal kanál v chodníku, osahával si ty šrouby tam, a když na stopce zastavilo auto, tak se za ním rozběhnul a nereagoval na moje volání (ty dva kroky náskoku mu stačilo k tomu, aby doběhnul k silnici dřív než jsem ho chytla). On se tomu smál - bylo potřeba mu dát důrazně najevo, že to nebyla veselá hra, ale že se skutečně VELMI zlobím.

Pokud jsme na rušné ulici, tak je většinou v kočárku - to mi přijde nejbezpečnější - a v naší klidné čtvrti naopak neustále učíme, že než vstoupí do silnice musí podat ruku - prostě ho zavčasu chytíme, vysvětlujeme atd. atd. atd... ale v krizové situaci prostě došlo na plácnutí.

Jak tady někdo naznačoval, tak mě to teda líto není. Myslím, že moje reakce byla přiměřená závažnosti situace - Toma normálně nebiju, ani si na něm nepotřebuju vybíjet vztek či léčit svoje komplexy (jak tady opět spousta lidí naznačuje). Na běžnější situace stačí ostré NE (ani to nepoužívám často - opět hlavně na situace, které ohrožují jeho - např. když se natahuje pro ostrý nůž), případně přísná "domluva" - u nás asi tak pětivteřinová - jen do té chvíle, kdy vidíme, že si uvědomil, že dělá něco špatného.

Míšo,
s tím odpouštěním to vidím tak, že je třeba nějak celou tu záležitost ukončit - nesnáším takové ty nekonečné tresty hraničící s psychickým týráním a vydíráním. Děti vnímají trest jinak než dospělí - a hodinová "tichá domácnost" může být pro malé dítě mnohem tvrdším trestem než jedna přes plínu. Nebo takové to věčné omílání a otloukání dotyčného prohřešku o hlavu. Myslím, že rodiče by měli umět přijmout omluvu, snahy o udobření se a tak - samozřejmě přiměřeně věku. Myslím, že stačí když dítě pochopí, co udělalo špatně - že není třeba trest natahovat, připomínat, oživovat. Že musí dostat šanci začít znovu - a ne hned nálepku "zlého" dítěte, která nejde už nikdy strhnout.