Přidat odpověď

JAK, znám ty vzlety a pády, kdy se v tom plácáš a nevíš co si myslet. Já se za ni místy tak styděla a sama před sebou ji omlouvala a hájila, místy ji nenáviděla a plánovala rychlý úprk (to převažovalo). Žehlení jejich průserů byla norma. Ve 14ti jsem ji našla napůl mrtvou (předávkovala se léky)a oživovala ji, v tu chvíli, ač jsem ji za to všechno z duše nenáviděla, mi jí bylo vlastně líto. Čím starší tvá nevlastní dcera bude, tím si tu skládanku lépe poskladá a pochopí. Má sestra (o tři roky starší) matku taky dlouho hájila, měla pocit, že ji "v tom" (= jí vyvolávané problémy, konflikty, průsery, které milovala a sama vytvářela, aby byla litována. Nedostatek financí, za což taky mohla sama s otcem "Ručičky nebojte se, vy makat nebudete", pamatuju si jak jednou když nebylo na bus, jela do práce (byla tam asi měsíc) na kole a schválně vjela pod auto. Ona přece NEBUDE PONÍŽENĚ JEZDIT NA KOLE DO PRÁCE JAK NĚJAKÁ SOCKA!!!) nemůže nechat. Já odešla v 16ti, má sestra prozřela v 19ti. Dlouho se ještě matka snažila nás rozeštvat (dělala to celé dětství), ale dnes máme krásný vztah a jsem za to opravdu ráda! Takže - nech ji prostor a čas, je jí 14 a každý se k tomu staví jinak. Myslím, že do pár let si to dá dohromady sama. Má štěstí, že má od ní kam uniknout, k vám.