Přidat odpověď

Teď už ano, dá říct že vážím. Dospěla jsem k tomu kolem svého 45.roku, dřív to nešlo, těžko se mi s tím, co mi maminka předala nebo spíš nepředala žilo, těžko jsem se se vším vyrovnávala, dřív jsem se na ni zlobila, proč mne měla, když mi nechtěla dát to, co dítě nejvíc potřebuje, tj. pocit že je chtěné a milované. Stále jsem bojovala s tím, že už jsem dospělá, že si svůj život přece řídím sama a že když se mi blbě žije, mohu za to sama, je to fakt, řekla bych ale že tak z 80ti procent, protože sice vím, že já jsem pánem svého života, já jsem ta, která ho musí řídit, ale když se mnou cloumají emoce, dřívější zážitky, různé situace, které mi připomínají dětství, těžko si budu vést svůj život pro sebe optimálně, protože se bojím všeho radikálního, rozhodovat se, nést následky rozhodnutí, ještě když se netýkají jenom mně, ale mých tří dětí, prostě celou dobu si nesu základ, který jsem v dětství do sebe nasákla, pocit že si nemohu vybírat, že na mnoho pro jiného běžných věcí nemám právo, že musím být vděčná, vzít lecčíms zavděk, protože na víc nemám, protože si víc nezasloužím a že je nejlepší když nic nechci a nejsem skoro vidět. Až nedávno se to zlomilo, pochopila jsme maminku. Také od té doby můžu napsat maminka, to bych NIKDY v té době předtím neřekla ani nenapsala. Než jsem pochopila proč se chovala tak jak se chovala, byla to vždy máma. Protože pro mne se nechovala jako maminka. Teď už maminkou je. Povídaly jsme si několik hodin. Nebylo to že jsem se zeptala mami proč jsem tě vůbec nezajímala, proč ses neradovala z mých úspěchů, proč jsi mi nedala vědět že pro tebe nejsem vzduch, byla to nevinná otázka na její dětství. A přišla ve vhodnou dobu. Maminka v posledních letech žila sama, táta umřel, leccos se jí asi srovnalo v hlavě, měla chuť vyprávět. A říkat své pocity z jejího dětství. Ona se cítila úplně stejně jako já. Bylo to tak stejné, že mne to hrozně překvapilo. Ona nedostala, takže nemohla dát dál. Ale je zvláštní, že když člověk nedostane, uvědomí si, co mu chybělo a nechce chybu na svých dětech zopakovat. Takhle to u mamky nebylo, přesto ale tahle její pravdivá zpověď ve mně smazala všechny negativní pocity které jsme k ním měla, konečně se ji neviním, konečně ji mohu brát jako maminku.