Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Ano a skutecne si myslim, ze kdyz je mezi matkou a ditetem laska, soulad a jakasi laskyplna telepatie, tak se i naplacani, muze byt za urcitych okolnosti na miste. V pripade, kdy dite skutecne UMYSLNE dela veci, ktere jsou pro nej nebezpecne.

Pak jsem tu jako nematka rozvadela teorii, ze jako jsme vsichni( vsechny) ruzni(e), je ruzna i rodinna atmosfera a tedy i ruzna vychova a vychovne prostredky. Nikdo tu nepropaguje skutecne biti, jen to, ze zive, temperamentni dite, nekdy proste napomenuto byva.

Neznam nikoho, kdo by si stezoval na to, ze v detstvi dostal obcas naplacano, ale znam hodne lidi, kterym skutecne nasili nekoho z rodicu zlomilo na dlouha leta zivot.

Shodly jsme se vsechny na tom, ze dite by nemelo byt skutecne zbito, nedej boze bito pravidelne a debatujeme tu jen placano obcasnem a v nekterych pripadech snad i zduvodnitelnem. Jde tu take o miru lasky, kterou dite ma vzdy citit, ze ma vedet, ze matka je clovek pro nej nejblizsi a mela by byt i clovekem, kteremu se sveri, pokud se dostane do skutecnych nesnazi. Je jasne, ze pokud ma rocice spojeny s nasilim a ponizovanim, nebude je v dospelosti milovat a muze dokonce dojit k tomu, ze se bude chovat surove ke svym nejblizsim. Nebo naopak bude extremne opatrny(a), pri vychove vlastniho ditete. Ja byla v detstvi take bita a zarikala jsem se, ze bych nikdy na sve dite nesahla, ale jak jsem psala ted po letech si nejsem jista, zda by mi nikdy neujely nervy a nekdy by k najakemu naplacani prece jen nedoslo. Ale moc jsem se modlila, abych dite nikdy nebila skutecne, v nenavisti a ve vzteku.