Přidat odpověď

Limai...ja si spis myslim, ze tu cestu najde kazdy sam v tom co dela....ja si to uvedomila kdyz jsem se rozvadela a vsechno zustalo exovi /no, spis jsem to vsechno opustila dobrovolne/ a nekdy me fakt mrzelo, ze nemuzu dceri koupit vsechno, co bych chtela /v mezich normy/ neb i me penize zustaly na spolecnem ucte a podotykam, ze nas majetek byl nejaky ten milion a dobre prosperujici firma/....pak me jeden den nejak secvaklo a rekla jsem si, ze ja jsem asi ta jedina, co se kvuli tomu trapi a spatne spi. A tak jsem to jeden den hodila za hlavu a ty penize mu zacala prat. Vzdyt jsem ziskala stejne to nejcenejsi z celeho manzelstvi. Nasi dceru...jak kdyby se mi zmenil cely svet. Zacala jsem sama dost vydelavat, takze nebyl problem cokoliv koupit a o to co jsem mela jsem se dokazala i podelit s jinamy /to jsem ostatne delala vzdycky/ a najednou jsem zjistila, ze slova prej a bude ti prano a dej a bude ti dano ma hodne do sebe....jsem znovu a stastne vdana, mam uzasneho chlapa, penez dostatek a co vic, jeste jednu malou princeznu
a teda..vsechno spatne, co se mi v zivote stalo me nakoplo tim lepsim smerem, takze musim rict, ze i za tohle diky. Nebyt toho spatneho, nejsem ted opravdu stastna