Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Danýsku, ptala ses, jestli žiju v klidném manželství, a jestli tedy táhneme za jeden provaz. Řekla bych Ano, žiju v klidném, láskyplném manželství, jestli spokojeném, toť otázka, protože jsem dost přecitlivělá, nejsem takové to děvče do nepohody, a není tudíž asi moc velká výhra pro mého muže řešit neustále nějaké šmodrchance, ať už výchovné, finanční, s mojí matkou a další, protože se mne všechny starosti moc dotýkají, a manžela určitě trápí, když já se trápím. - Ale na otázku, zda táhneme za jeden (výchovný) provaz, je ta odpověď velmi složitá, a zjednodušeně řečeno musím odpovědět, že ne. Každý máme svůj názor, muž je až příliš benevolentní v některých věcech, příliš tolerantní a dobrosrdečný, takže není snadné ho přesvědčit, že má na něčem pevně trvat. Na druhou stranu poslední rok jsem ho přesvědčila, aby trochu přitvrdil, ale zase když už na sobě nenechá dříví štípat, tak se rychleji naštve a jedna vyletí (teď zrovna mnohem častěji, než u mě). - Prostě, trochu se v tom plácáme. Oba jsme totiž byli poměrně poslušní a tvární jako děti, a ani jeden z nás nečekal a nebyl připraven na takové těžkosti, jako je tvrdošíjný dětský odpor, vzdor a nepoddajnost...
M.