Přidat názor k článku Na svém životě bych nezměnil ani tečku

Co kdybychom se vratily k tematu.

Navrhovala bych spise diskuzi na tema, o kterem zde psala jedna z diskutujicich, ze litovala, ze neni clovek nesmrtelny. Nedodlam rozebirat, kam by to vedlo, kdyby byl, ale spis to, ze smrt je bezne zakonceni zivota, a pan profesor, ktery jiste take videl nektere ze svych sverencu, ale i kolegu, pratel a blizkych umirat a vedel o smrti sve. Co kdyz skutecne byl svou nemoci tak unaveny, ze by si uz nepral zit dal. Dokoncil prece vsechnu svou praci a novou nezacal, byl tedy pripraveny a smireny...neni horsi, kdyz clovek, ktery vi, jak malo casu mu zbyva, umira uprostred "pilne prace..."?

Neni v tom umet to prijmout a vse zaridit, take velka ohleduplnost k pozustalym. Neco jako myslenka, aby se netrapili vic, nez je nezbytne nutne. Neni skutecne jednou z nejobdivuhodnejsich stranek jeho zivota, ze se dokazal smirit i s realitou smrti? Jiste vycerpal vsechny moznosti, jak zit co nejdele, ale vecne se bojovat neda a proste jednou prijde cas, kdy by mel clovek i tuto realitu zivota prijmout.

Nepochybuji, ze to zase vzbudi patricnou bouri, ale pripada mi to smysluplnejsi, nez nad clankem o smrti nekoho tak obdivuhodneho diskutovat nad problemem kruteho usmrcovani zvitat. Ono krute nesporne je a neco by se v tom delat bezpochyby melo, ale rozhodne to nepatri tematicky do debaty o tomto clanku.