Přidat názor k článku Nepustím tě, dokud se nesmíříme

Míšo3,
nečetla jsem článek tady na Rodině, ale knihu paní Prekopové Malý tyran jsem zvětšiny přelouskala. Vynechala jsem jen statě, které vysvětlovaly mechanismus pevného objetí z hlediska neuropsychologie či čeho, zkrátka to na mě jako nelékařku bylo moc odborné.
- Tento postup PEVNÉHO OBJETÍ paní Prekopová neprosazuje u NORNÁLNĚ SE VZTEKAJÍCÍHO DÍTĚTE. Na normální dítě, které se vzteká, zabírá spousta různých druhů výchovného působení. - Paní Prekopová tento způsob terapie DOPORUČUJE pouze u dětí se syndromem MALÉHO TYRANA. Přesnou definici si nepamatuji; dle mého pochopení principu tohoto syndromu jde o dítě OPRAVDU NEZVLADATELNÉ, u kterého VŽDY MUSÍ BÝT PO JEHO - a rodiče to i tak dělají. Nedokážu tu přesně definovat rozdíl mezi malým tyranem a rozmazleným dítětem, ale z knihy mi vyplynulo, že v tom rozdíl JE. Nevím jaký přesně, mám pocit, že kdyby rodiče přece jen vyzkoušeli na malého tyrana konečně po letech rozmazlování přísnost a důslednost včetně zvýšeného hlasu a trestů, že by (na rozdíl od pouze rozmazleného dítěte) pohořeli na celé čáře a stejně by se zase museli dítěti podvolit.
- Dle paní Prekopové jde o to, že tento syndrom vzniká, jestliže dítě necítí v nejútlejším věku (do půl roku věku) dostatečně jasně a pevně definovanou lásku. Což podle ní se děje tehdy, když novorozeně rodiče ukládají do vlastního pokoje. Běhají k němu sice v noci, aby ho ukonejšili, když pláče, ale pak ho zase opustí, jdouce spát do vedlejší místnosti. Mně z toho vyplynulo, že dítě by mělo alespoň první půlrok spát s rodiči ve stejné místnosti. Další zásadní chybou je, když "bezdůvodně" plačící miminko rodiče konejší hračkami, povídáním a podobně, ale NEVEZMOU SI HO (zpravidla) DO NÁRUČE, aby dítě pocítilo BEZPEČÍ rodičovského objetí.
- Po těchto úvodních nedostatcích vznik syndromu graduje, jestliže rodiče dítě začnou rozmazlovat, tedy se podvolí dětské vůli, aniž by dali najevo sílu své vůle - a dítě opět necítí ze strany rodičů BEZPEČÍ. To bezpečí si pak vynahrazuje tím, že SVĚT SE MUSÍ TOČIT KOLEM NĚJ, jinak je zle.
- Metoda pevného objetí pak jaksi za ta léta nedodávané jistoty a bezpečí vynahrazuje ten pocit JISTOTY, BEZPEČÍ A LÁSKY. V knize je uváděna i spousta příkladů z praxe, kde když rodiče začnou tuto metodu praktikovat, nejdřív se dítě samozřejmě vzpouzí, vzteká atd. Ale když rodič nepovolí, po nějakém čase se dítě - malý tyran - podvolí přívalu klidné, pevné rodičovské lásky, a dochází k uklidnění, uvolnění. Je mu dodán tímto způsobem dosud chybějící vzor rodič = pevná a láskyplná jistota, a dítě už pak nemá potřebu si jakousi jistotu dodávat vzdorem a tyranizováním okolí.
- Takže metoda "tvrdého" pevného objetí, kdy rodič láskyplně, ale pevně, obejme vztekající se dítě a drží ho až do uklidnění, ať se vzteká jakkoliv, se nehodí pro KAŽDÉ OBYČEJNÉ DÍTĚ. - Ovšem nastávajícím maminkám bych doporučila - chovat miminko, když je miminko nešťastné (taky jsem někde četla vývod, že když je miminko utěšováno lahví, inklinuje k alkoholismu, dudlíkem - inklinuje k přejídání, hračkou - inklinuje k závislosti na majetku...)
M.