Přidat odpověď

Libiku, já si u mladšího syna taky přesně nepamatuju, kdy uměl čísla.

Ale starší o tyhle věci projevoval takový zájem, že to nešlo přehlédnout. A když si vzpomenu, kolik času jsme trávili první roky u knížek, papírů a tužek, ještě teď z toho mám osypky. Neuměl si vůbec hrát sám, nic jiného než písmena a čísla ho nezajímalo. Nestíhala jsem vůbec nic, když se mu nikdo nevěnoval, byl šíleně protivný a ač jsem se snažila odvádět pozornost jinam, nakonec jsme stejně skončili u knížek. Záchranou a prvním náznakem jeho samostatnosti bylo, když se naučil číst, ale to přišlo o dost později. Paradoxně teď mimo školu nečte vůbec.

Já tě vlastně trochu chápu, je to těžko pochopitelné, když se s tím člověk nesetká na vlastní kůži. Ale každý odborník ti potvrdí, že dvouleté dítě tyhle věci cíleně nenaučíš.