Přidat odpověď

To celé nebylo o tom: když tě někdo napadne, ustup. Syn se při jiných příležitostech sám choval dost prudce, pokud měl konflikt s někým, na koho si troufnul, v zápalu hry mu ji napálil, takže moje rady ohledně ústupu se týkaly mírnění jeho temperamentu, vysvětlovala jsem mu tím, že nemůžu natáhnout každému, kdo říká něco, co se mi nelíbí. Takže ustoupit ve chvíli, kdy mě někdo štve, a neřešit to napadením.
Psycholožka ho za agresivní typ nepovažuje, tak jsme to dál neřešili, vysvětlila jsem mu, že se nesmí hned prát.
Ale teď je evidentní, že někdy je třeba se umět bránit a rada o ustupování ve (slovním) konfliktu je kontraproduktivní. Honěj ho, šťouchaj, vylučujou z kolektivu, tahaj za kapuci. Prostě od loňska se karta obrátila, taky odešel mezi tím kamarád, kterýho tam měl. Mluvit o tom nechce, stydí se.