Přidat odpověď

Chápu, že každá mamka se ráda chlubí svým dítětem. Ale začínám malinko depkařit z toho, že všem děti na 9 m pomalu chodí, nebo se alespoň drží nábytku a stojí, umí dělat paci paci a na obrázku poznají zvířátka i hračky. My nic z toho neumíme. Syn si sám ještě nesedl, nestoupl a neleze po čtyřech. Leze, kam chce, tam se dostane, otvírá skříně a krámuje, poznává svět. Vystačí si s lehem na bříšku, lezením a šikmým sedem. Začíná povídat. Krásně jí, usíná sám, prospí celou noc. CElý den je jako sluníčko, směje se a breptá. Chodí plavat, potápí se. Jsem za něj šťastná a raduju se z něj. Proč ale na mě všude koukají jako na matku zaostalýho dítěte? Proč do mě hustí, že to ty jejich dět v našem věku už pomalu běhali? Nebo jsem fakt špatná matka? Málo dítě rozvíjím, měla bych ho víc "učit"?Aby ukazoval kde je míč, kde pes a kde hodiny? Hodně s ním čtu, vypravuju mu, zpívám. Všechno ho to baví.

Abych ten svůj večerní povzdech nějak zrekapitulovala: mám se strachovat a depkařit, že mám "pomalé" dítě, nebo se radovat, že je zdravé a pohodové?