Přidat odpověď

to sedí
Ten pocit, že pokud manžel odjede, něco se semele, dobře znám. Dřív to snad bylo pravidlo.
Ale postupem času musím přiznat, že ne pokaždé. Teď už jsem si zvykla, že je často pryč a přežíváme bez pohromy. A občas si to "vyžere" i když je pryč. Nedávno si holčina ve školce rozsekla bradu a volali jemu. Při časovém posunu měl "krásný" budíček.
Ono spíš půjde o to, jak si událost pamatujeme. Pokud jsme na něco samy, může být i nepříjemnost pohromou.