Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Nejsem si úplně jistá, že máte pravdu. Možná Vás svým názorem zaskočím, ale před tím, než jsem měla děti jsem něla nezbedného synovce a psa. Nevěřili byste, jak jsou výchovy psů a lidí podobné. Nemyslím tím, že učím děti aportovat, ale jedná se o způsob výchovy. Říká se mu tuším "cukr a bič" - pochvala a potrestání, přičemž je třeba brát v úvahu, že za potrestání lze považovat i nepochválení.

Nemá smysl trestat štěně ani malého človíčka dobu po tom, co něco provedl. Nevznikne tam ta správná asociace. Pokud pes zaútočí na člověka bývá většinou potrestán či dokonce utracen. Pokud zaútočí človíček, je to součást výchovy (dnes jsou přece potřeba ostré lokty.) Nejsem příznivcem fyzických trestů, ale přes zadek už mé děti dostaly. Ne moc - jen výchovné plácnutí.

A pokud se týče mého názoru na článek - když se neomluví dítě samo, měl by se za něj omluvit dospělý (je přece za něj zodpovědný.) V tomto případě bych asi nejraději majzla tou bagetou maminku. Je mi jedno, jakou metodu výchovy používá - to je její věc, ale co kdyby tou bagetou holčička bouchla třeba do oka nebo co kdyby to bylo něco jiného než jen bageta?? Pokud bude mé dítě zraněné, tak se ona matka také otočí na podpadku a nebude mě vidět? A co kdyby se to stalo jí? Myslím, že by její "demokratická" výchova vyústila právě ve fyzické násilí. Pochybuji, že by řekla: "Nic se neděje." A odšustila někam jinam.

Je tu ještě jedna věc - za demokratickou výchovu často pokládáme anarchizmus někdy i terorismus našich dětí. Možná by se nad tím měla ona maminka zamyslet...