Přidat odpověď

Tility,

za předpokladu, že se věci budou ještě dědit na menší děcka (oblečení, kolo apod.), tak je nepůjčujeme. Až je nepotřebujeme, tak se bud´ prodají dál, případně věnují (záleží na vztazích a taky opotřebení dané věci). Pokud chce někdo něco vyzkoušet (třeba odrážedlo), tak mu to půjčíme cca na týden, což je dostatečná doba na to, aby byli schopni zhodnotit, zdali má smysl, aby si něco podobného pořizovali. U těch dětských věcí je to běžný postup, jsou to holt drahé věci a část investice se vrátí tím, že se to prodá dál, až z toho děcka vyrostou.
Myslím, že tvůj ex bez uváženi slíbil odprodat kolo nebo se chtěl jen vytáhnout a pak už nebylo cesty zpět. Pro něj to nemusí být cizí člověk, což by na celou situaci házelo trošku jiný pohled. Pak mu už nezbývalo, než udělat všechno proto, aby svému slibu dostál. Vzhledem k tomu, že u tebe narazil na odpor a asi se lekl, že bys to zatrhla, tak odprodej překvalifikoval na roční půjčku, což mu u dcery evidentně prošlo. Takže z toho vznikl hybrid tj. roční půjčka kola, což není obvyklé, protože za rok se ti cokoli opotřebuje tak, že už to třeba později neprodáš výhodně. Případně se ti daná věc nevrátí vůbec, pač ji ten dotyčný může poškodit úplně. Možná počítá s tím, že dcera na to kolo zapomene? :D

A jestli se dcera dala nebo nedala zmanipulovat, to nemohu z příspěvku posoudit. Jestli udělala chybu nebo ne zjistí sama až za rok, ono se jí to kolo totiž vůbec nemusí vrátit a nakonec nebude mít ani prachy ani bicykel. V tomto momentě bys ji snad nějak šikovně mohla říct, že udělala chybu a neměla by svému otci vyjít ve všem vstříc, protože má holt někdy blbé nápady.