Přidat odpověď

No většinu vzpomínek se mi podařilo vytěsnit, namátkou třeba tahle - moje tříkilové nedonošeňátko;-) vypilo třetí den po porodu 50...pak jsem ho odnesla na fototerapii kvůli žloutence a za hodinu mi ho přinesla vrchní, ať ho nakrmím. Samozřejmě spal jak pařez, takže ona mu začala páčit hlavičku a mně škrtit bradavku (fuj, fuj, jak mi může cizí ženská sahat bez dovolení na prsa)! Malej začal plakat, a já už přecejen druhorodička jsem ji požádala, ať ho nechá bejt, že snad vidí, že nechce, že spí. Tak ho odnesla a já jsem šla asi za 10 minut za ním - myslím, že pro oblečení...a moje miminko tam řvalo jak protržený, úplně modrý a ta sestra si ho prostě vychutnávala. Tak jsem se jí zděšeně zeptala, jestli ho takhle nechá řvát, proč s ním něco neudělá a ona mi na to nesmírně jízlivě a spokojeně odsekla: "Když jste mu nedala najíst, tak holt řve..."

Jak ale tenhle román napsat do stížnosti?