Přidat odpověď

Ahoj holky...

Je to všechno v ... Ve středu mě začalo bolet břicho, poměrně velké křeče, vzhledem k tomu, že jsem nebyla na velké jsem si myslela, že mám zácpu (nešpinili jsem, nekrvácela - tedy v té době jsem netušila, že to, že nekrvácím ven, neznámená, že nekrvácím dovnitř). Koupili jsme glycerinové čípky. Vyprázdnila jsem se a trošku se mi ulevilo, jenže to se jen v břichu udělalo trochu místa pro řádění. Šla jsem spát s tím, že to snad bude ráno lepší a když tak pojedeme k Dr. nebo do CAR. Už jsem neusnula, okolo půlnoci, jsem už nemohla stát na nohou, otočit se na bok, prostě nic. Manžel chodí v noci do práce, rozhodl nejít (raději nedomýšlím, kdyby šel) a říkali jsme si, že hned ráno vyrážíme do CAR. Ve dvě v noci jsem už ale nemohla dýchat, vyčůrat se, vstát prostě nic, takže jsem jeli do nemocnice. Tam hned první Dr. řekl, že mám tekutinu v břiše. První UTZ přes břicho potvrzdila tekutinu všude, tlačila na játra (proto mi bylo blbě), tlačila na bránici (proto jsem nemohla dýchat), poslali mě na gynekologickou kliniku, tam mi udělali vaginální UTZ a nejhorší předpovědi se potvrdili, praskla mi cysta na vaječníku, krvácím do břicha, je tam toho už moc - následek hormonů, asi ty minulé max. dávky. Okamžitě mě vezli na sál, laparoskopie břicha. Po operaci hcg už jen přes 2 tis., včera už jen přes 800. Dr. říkal, že je to spontánní potrat a že nemusí s tím vším souviset. Teprve až včera mi manžel řekl, co vše hrozilo, co mu doktoři říkali. Raději na to nemyslet. Vše mi zachránili - vaječníky, dělohu... Krvácet prý začnu do týdne. V úterý jdu opět do nemocnice na kontrolu, tak se uvidí. Udělala jsem vše proto, aby mě pustili domů už včera. Doporučili mi genetiku, všechny hodnoty hormonálního profilu mám nízké. Dr. říkal, že nemáme zatracovat i přirozené snažení, že to tam teď všechno prošťouchli, nemám žádné srůsty, další cysty atd. Bylo hrozné se probudit a vidět manžela sedět a plakat. Hrozně se o mě bál. Asi nemusím říkat, že teď nemám na další IVF ani pomyšlení, musím se dát dohromady fyzicky, pak psychicky a uvidíme. Ani se nemůžu pořádně vybrečet, protože při vzlikání to břicho bolí...